Každý z nás se každý den setkává s různými situacemi, se kterými se musí vypořádat. Jak v tréninku psa, tak i na procházce. Někdy pes funguje jak švýcarské hodinky a někdy, někdy je to dost na pěst… Je dost možné, že za to mohou silné rušivky, které psa vtáhnou a on daný úkol nedokáže splnit. Anebo se z daného povelu stal málo preferovaný stereotyp.

Tak třeba přivolání:
Často se učí, že přivolání = povel “Ke mně”. Ano, “Ke mně” může být povelem pro přivoláním, ale proč by měl být jediný? Vždyť těch pomyslných dveří je taková spousta!
Čím zajímavější si trénink uděláme, tím více bude bavit nejenom naše psy, ale i nás samotné. A to je přeci skvělé!

Co tedy používáme?
* píšťalku (různé varianty – dlouhé písknutí pes přiběhne oběhne mě a může běžet dál, dvakrát krátké písknutí – pes přiběhne a předsedne)
* chrastítko
* přivolání do triku (pes oběhne psovoda, nebo předmět, nosetouch, skok přes nohu, přiřazení k noze, předsednutí, domeček..)
* přivolání na hračku – skvělé jsou pískací hračky nebo vlastně jakékoliv co vydávají zvuk
* reakce na jméno s následným propuštěním volno
* zastavení na dálku
* Emergency recall

Na procházce pak tato přivolání můžeme libovolně střídat, jelikož každé z nich se hodí do jiné situace a díky velké variabilitě se z povelů nestává nudný, předvídatelný stereotyp.