Chceš-li chodit na hloubku, uč se plavat, holoubku.

Trénink psů v našem pojetí je dlouhodobá a systematická práce, při které si pes selektuje chování, které se mu vyplatí, které ho baví a které nás i jeho dělá šťastnými versus chování, které se nám nelíbí a proto ho neodměňujeme, ignorujeme či nedovolujeme. Abychom se v tréninku posouvali, zvedáme postupně laťky kritérií výš a výš.

Ty laťky máme tři – laťka rychlosti, laťka přesnosti a laťka prostředí. A je fér se v rámci jednoho tréninku zaměřit na zvedání pouze jedné z těch latěk.
U většiny psů je právě prostředí to, co nejvíc skřípe. Každý psík má určitá místa, kde funguje spolehlivě a kde se naopak nechá snadno rozptýlit
Poselstvím toho citátu je připomenout, jaká je síla v postupném zvyšování kritérií.
V případě náročného prostředí je to funkční cesta, jak dostat do komfortu psa i majitele. Není třeba se bát hloubek. Ale mít k nim respekt není na škodu.
Tou hloubkou je pro psí lovce les
Pro psa pasoucího auta je to procházka podél frekventované státovky
A pro psa, který řeší zvuky, například koncert nebo pouť

Přesto existují metodiky, které přesně toto doporučují. Říká se tomu zaplavení a je to asi takový pocit, jako když neplavce hodíte doprostřed rybníka.

Naučí se plavat? Možná ano, anebo taky získá celoživotní odpor.
Pokud chcete nějakou hloubku se svým psem plavat, buďte trpěliví, nepostupujte zbrkle, najděte si trenéra či parťáka, který na vás dohlédne a zároveň uvidí a připomene vám váš progres. Nebo přiměje zpomalit – i to je velká pomoc.
Pokud řešíte problém, nejprve si to promyslete, vytvořte si plán / systém. Pusťte se do toho od okraje – od břehu. Když si budete chtít odpočinout, stačí pár temp zpátky a dostanete zase na zem.
Jednoho dne (a byť se to zdá nekonečné, věřte, není tomu tak) jste na hloubce a máte to sebevědomí, které na hloubce potřebujete. A nakonec ti zkušení plavci překonají i zpětné proudy.

-- Petra Mičánková