Rozhovor pro eCanis.cz

Už toho o mně bylo napsáno dost, ale v rámci spolupráce s kynologickým online magazínem eCanis.cz jsem přeci jen odpověděla na pár dalších otázek. A tady máte výsledek.

Petro, jak dlouho pejskaříte a představila byste nám trochu i své psy?

Chlupáči mě provází celý život. Avšak svého opravdu prvního psa (Casey) jsem dostala až ke svým patnáctým narozeninám, což znamená, že se psy aktivně trénuji dvanáct let. Aktuálně mám dvě border kolie a přisvojeného křížence zlatého retrívra.
Cassinka má, jak už jsem psala, dvanáct let a mladší Shisha je šestiletá. Každá je úplně jiná, ale obě dohromady tvoří perfektní tým. Žijí s námi v domě, jsou krapet rozmazlené a doplňují stav ženských v rodině (mám dva syny). (smích)

Bady (kříženec ZR) je psem partnerových rodičů, ale protože žijeme ve dvougeneračním stavení, mám ho na zahradě, kde běžně trénuji s borderkama. Báďa je sice jedenáctiletý, ale trénink ho tak nadchl, že jsem začala rekreačně cvičit i s ním. Videa s ním vídají hlavně účastníci mých online kurzů, kde je používám jako názorné ukázky k jednotlivým cvikům.

Čemu všemu se se svými psy věnujete a jaké spěchy máte za sebou?

Casey mě provedla všemi možnými sporty napříč odvětvími. I přesto, že naší hlavní doménou bylo agility, vyzkoušely jsme společně třeba i sportovní kynologii, dogfrisbee, nosework nebo výstavy. Má složené základní zkoušky ze sportovky, obedience i noseworku. S mojí kamarádkou sjezdila několik turnajů a dokonce i ME ve flyballu s velmi dobrými výsledky.
Je úžasně všestranná a nadšená do jakéhokoli cvičení, takže práce s ní vždy byla za odměnu.

Shisha neměla nejšťastnější mládí, takže je takovým psíkem pro život. Poslední dva roky jsme se ustálily na noseworku, kde máme složeny všechny zkoušky základního stupně, průběžně plníme „jedničky“ a připravuji ji na druhý stupeň. Rekreačně se bavíme s hoopers, obedience a občas zavítáme také k ovečkám. Tam je jako doma, bohužel není ze zdravotních důvodů možné, aby se pasení věnovala více.

Lidi se často diví, proč více nejezdím po závodech a nesnažím se „dostat“ na větší akce. Odpověď je vlastně poměrně jednoduchá. Mám rodinu, se kterou chci trávit volné chvíle, a psí školu fungující zejména v odpoledních hodinách, tak trochu nezbývá čas. Druhým důvodem je fakt, že chci mít ze psů parťáky, které mohu vzít kamkoli. Takže pokud trénuji, zaměřuji se spíše na běžné fungování, než na sporty.

Máte psí školu, ve které trénujete hlavně pomocí klikru. Proč u vás zvítězila zrovna tato pomůcka?

Komplexní klikr trénink je jedinou metodou, která mi z dlouhodobého hlediska dává smysl. Vzhledem k době, kdy jsem si pořizovala prvního psa, jsem si krátce prošla klasickým svazarmovským výcvikem a (téměř) všemi jeho metodami. Bohužel (bohudík) jsem měla právě fenu borderky, která mi během jednoho jediného roku jasně ukázala, že takhle trénovat nechci.

Zbytek článku najdete na webu internetového, kynologického magazínu eCanis.
Stačí kliknout SEM a budete přesměrováni.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *