Žádný ze psů nikdy neměl problémy s agresí, všichni byli vyrovnaní a pohodových povah.

 

Berte to jako obrovské varování. I ve své smečce jsem se několikrát potkala s tím, že pokud pes začne vřískat bolestí a strachem, ostatní i sebehodnější a sebejemnější psy to může v okamžiku změnit v kousající bestie. Dlouho jsem nemohla přijít na kořen tohoto chování, a nevím, jestli mám pravdu, ale vím, jak občas některé spouštěče spustí řetězce chování tak staré, jako živočišný druh sám. A myslím, že příroda v predátorech tenhle spouštěč původně zavedla jako akt milosrdenství, kdy je třeba zraněné umírající kořisti co nejvíce zkrátit utrpení…

Každopádně – ať tahle moje myšlenka pravda je, nebo není, pokud máte víc psů doma pohromadě, je potřeba velmi pečlivě zvažovat jejich management, necháváte-li je doma samotné a bez dozoru. Je potřeba chránit staré, dát jim dostatečný prostor, je potřeba vnímat dynamiku skupiny, kdy jeden prudič může jak spustit reakci jednotlivého jiného psa, tak v určitém kontextu se velmi rychle stát sám obětí. Je potřeba vidět, jestli mají mezi sebou skutečně pohodové vztahy, nebo tam něco skřípe (třeba jen dočasně). Opravdu spolu nemusí vycházet všichni jen proto, že vy si to přejete. A je jedno, jestli máte nejhodnější společenské plemeno nebo drivové jedince, voříšky z útulku nebo psy s nejlepšími rodokmeny, pečlivě vybírané pro své chování a sociální dovednosti.

 

Psi dovedou být empatičtí, až nám spadne čelist údivem. Ale pořád to jsou a budou šelmy, a jejich instinktivní chování se občas nemusí slučovat s naší představou pohodového soužití partičky psů. Může být radost, mít jich více, než dva, ale také to s sebou přináší obrovskou zodpovědnost. Vaši zodpovědnost za ně všechny, umět je dobře znát a managovat je bezpečně i pro ně samé.

 

Všem, kteří mají více psů, moc přeji, aby se s touto temnou stránkou psích povah nikdy nesetkali. Ale prosím, myslete na to, že tam někde je.